Jak jsem přišel o panictví....
Panička si moc přála, abych byl alespoň jednou použitý v chovu.
Páč se jí moc líbím a taky aby aspoň kapkou
k tomu chovatelství přispěla, když už jí prošlo rukama 5 hovíků.
Pak se ozvala naše kamarádka, že by též ráda využila
v chovu mé kvality, a že její fenka Energy Debbie-Ann už hárá.
Panička mi začala vyhrožovat, že za mnou přijede
nevěsta a že ji budu muset obskotačit.
Tak to jsem se teda zděsil :)
ale když budu muset, tak to se nedá nic dělat.
Než moje nevěsta přijela, panička mě načesala,
upravila pacinky, vyčistila zuby, abych byl in a nevěstě se líbil.
Když nevěsta přijela, tak jsem si k ní čuchnul a hned
se mi začly plašit hormony. Proháněli
jsme se po zahradě a já jí naznačoval,
co po ní budu chtít. Skotačili jsme, skotačili
a paničky si povídaly a moc si nás nevšímaly.
Když šla panička kamarádce ukázat, jak jí rostou okurky,
zrychlil jsem "pracovní" tempo a už to bylo.
Normálně jsem přišel o panictví.
Když bylo dílo dokonáno, důležitě jsem odešel
za stodolu a dlouze jsem se napil vody ze sudu.
A pomyslel jsem si - máte, co jste chtěli
a teď mi dejte pokoj.
Druhý den mi panička zase začala vyhrožovat,
že za mnou znovu přijede nevěsta.
Nu což, tak teda jo, pro chov já se obětuju.
Paničky si sedly ke stolu na židičky jako
obecenstvo a já se začal urputně snažit.
Ačkoli si panička myslela, že podruhé
to půjde ještě rychleji než poprvé,
já jsem si to náležitě užíval a obecenstvo jsem
docela dlouho napínal.
Už jsem byl pěkně zadýchaný,
funěl jsem jak lokomotiva a když už mi bylo fakt vedro,
vlítnul jsem se ovlažit do lavoru s dešťovkou.
A znovu jsem se urputně a houževnatě snažil.
Za chvíli jsem zpozoroval, že paničky jsou
v družném rozhovoru, tak jsem se nenápadně
s nevěstou vytratil za roh baráku abychom měli
soukromí, a úspěšně jsem splnil úkol.
Panička mě dokonce ve slabé chvilce nazvala
"hrdinou socialistické práce".
Tak - zaděláno máme a teď si počkáme,
zda snažení bylo úspěšné a zda na svět vykouknou
malá chlupatá "medvíďata" v chs. Fillův Dvůr.
................................................................
Panička je moc ráda, že jsem to takhle zvládnul sám,
nikdo nás u toho nemusel držet, pomáhat,
nemusela mi ani ostříhat půl břicha
aby chlupy nepřekážely. Děkujeme i kamarádce,
že situaci pojala stylem: buď to dopadne
nebo ne, hrotit nic nebudem.
A tak to má být.
Panička je totiž toho názoru, že psi,
kteří to nezvládnou bez cizí pomoci,
by snad ani potomstvo mít neměli.
..................................................
BONUS:
Jelikož moje nevěsta bydlí celkem poblíž,
máme v plánu s paničkou jezdit za medvíďaty
a socializovat, takže si je náležitě užijem.