Zatím jsem ve věku, který se počítá na měsíce, a tak jsem již oslavil čtvrté narozeniny. Panička mi udělala malou rekapitulaci, například mě zvážila - už mě tedy skoro neunese, ale mám 22 kilo. Prohlídla mi zoubky, a zjistila, že už nemám žádný mléčný řezáček, ani se jí žádný nepodařilo zachránit na památku. Jak se tak pořád o něco přetahujeme s Gájou, tak mi vždycky nějaký vypadne a já si to ani neuvědomím, v tom zápalu hry. Ale špičáky mám ještě všechny mléčné - párátka. :) A pokud jde o výcvik, tak nejintenzivnější kurzy mám muchlovací. Poté, co jsem paničce několikrát málem zkrátil ucho, tak usoudila, že se moc neumím mazlit, a vehementně mě to učí. A dělám pokroky. Už ji umím i něžně vzbudit. Každý den chodíme na procházky, už mi vůbec nevadí česání hřebínkem a kartáčem na pejsky, protože panička mě češe velmi jemně, a už taky neutíkám, když vidím obojek, protože to znamená, že jdem na prochajdu a tam bude spousta zajímavých věcí k očmuchání. V lese si hrajem na schovávanou, tedy, panička se schovává a my ji s Gájou hledáme a pak nás vždycky pochválí a dostaneme piškotek. Ale má to stále těžší, protože už ji nespouštíme z očí, aby se nám neztratila. Jo, a taky panička říkala, že asi budu mít kalhoty do zvonu, jako měla Vanilka. Myslí tím ty krásné chlupaté fáborky, co mi rostou na zadní straně lýtka. Jsem zkrátka kluk jako lusk.
