Já jsem nikdy aportovat nechtěl!!! Když panička hodila cosi na zahradě, vždycky běžel Gája a vzal si to, nebo vzal mi to. Tohle panička pochopila už hned asi po týdnu, co jsem byl v novém domově. A tak začala chvílemi Gáju zavírat, a házela mi míčky, když jsem byl sám, ale já jsem se za nimi vůbec nechtěl honit. Ani když panička šaškovala a předváděla, jak je to skvělé, honit se za míčkem (nebo za čímkoli). Prostě jsem nechal paničku, aby si to teda hodila a pak si pro to doběhla! Je to asi tak tři týdny, že už panička nevěděla, jak mě to naučit, tak jsme začali následovně. Nejdřív mi se slovem „drž“ pořád něco strkala do pusy a chtěla, abych to podržel, než řekne „pusť“. To jsem teda nechtěl dělat, a pořád jsem to vyplivoval, ale když jsem to chvíli podržel, tak mě panička moc pochválila a dostal jsem piškotek, nebo kousíček kokosky. Pak začala přede mnou běžet a chtěla, abych s tím předmětem běžel za ní. Jsem fakt chytrý a tak jsem ji začal honit s předmětem v puse. A pak mě vždycky podržela a poslala pro aportíček Gáju a já jsem pochopil, že on jí to nosí, a že tedy když chvilku podrží Gáju, tak mám pole působnosti volné a očekává se ode mě, že předmět přinesu já. No, nemáme to sice dopilované, ale už vím, co panička chce, když zvolá „aport“. A navíc, ty kokosky mi strašně chutnají. Panička nás učí aportovat cokoli, a celkem to zvládáme, akorád jsme ještě nedostali svazek klíčů - ale její předchozí fíci to prý uměli, takže to my časem zvládnem taky.
Přátelé, ještě vám prozradím, že jsme se byli vážit. Mám už 42 kg a Gája skoro 44.
Ještě jedna věc, na kterou panička skoro zapomněla. Představte si, asi tak před měsícem na cvičáku jsme šli kousek stranou, asi jen tak se projít, no a šli jsme úplně náhodou kolem takové kladiny. A když už jsme šli kolem, tak mi to nedalo, udělal jsem úkrok stranou a vylezl na tu kladinu a panička valila oči, lidi, já šel po kladině. Nikdo mě to neučil, prostě jsem si jen tak "odskočil". Aby toho nebylo málo, tak nazpátek jsme šli kolem áčka, asi 2 metry vysokého. Panička už asi zapomněla na můj kaskadérský kousek na kladině a tak jsem pro změnu k jejímu překvapení vylezl jako by nic na to áčko. To všechno celkem pro paničku nečekaně a v jeden den. Takový já jsem to čipera!
