Když si někdy panička odjede a nevezme mě a Gáju s sebou, tak je potom u brány veliké vítání. Panička ji otevře, my oba se vrhneme na paničku, musíme se řádně oňuchat a já u toho ještě vesele pištím, abych zdůraznil svoje nadšení. Pak ale vrazím do auta a okamžitě se usadím na předním sedadle na místě spolujezdce. Když jsem to udělal poprvé, tak panička jen zírala, protože jsem si tam sedl naprosto suverénně a naprosto suverénně jsem čekal, až se auto rozjede. Tož panička to zkusila, a od té doby jezdím na předním sedadle od brány až ke garáži. Na silnici by tak se mnou panička nikdy nevyrazila, na to je přece jen dooost zodpovědná, tak si musím užít aspoň tuhle krátkou štreku. Jo, a pokud jde o moji hmotnost, tak když se panička dozvěděla, že jeden můj bráška už váží 25 kilo, pokusila se mě zvednout a zvážit, ale už to nešlo, už mě neunesla.. Pronesla, že jsem tedy těžší než pytel brambor, a to je právě těch 25 kilo. V nejbližší době plánujem návštěvu u naší kamarádky, která pracuje na nádraží ve Dvoře Králové, a tam mě panička zváží na váze na balíky. Né že bych snad byl nějaký balík, to určitě ne, ale jsem velmi pěkně namakaný a osvalený, je mě prostě kus chlapa a .začínám být "těžká váha".
