Jak si žijeme...
Tak se panička konečně dostala k aktualizaci mého životopisu. Tož Vánoce 2015 jsme prožili celkem normálně. Panička měla více práce v práci, tak byla ráda, když se z posledních sil dokopala ke každodenní procházce s námi do lesa. Tam chodíme nejraději. Honíme se s Gájou a panička se nám každou chvíli schovává, tak ji hledáme a když ji najdeme, dostaneme piškotek. Pak s námi procvičí dva tři povely a zas můžeme lítat a honit se. To si panička libuje, protože ona ujde kilometr a my mezitím uběhnem dvacet, aneb jak říká - my kluci se proběhnem a ona zůstane celá. Před Silvestrem, když jsme kroužili kolem nedaleké střelnice a střílelo se, tak jsme s Gájou předváděli, jak jsme odolní vůči střílení, a tak nás Silvestr vůbec nerozházel. Ještě kolem osmé jsme pozorovali na zahradě ohňostroj ve vedlejší vesnici, o půlnoci jsme ale byli radši doma, to byl trošku větší rachot, ale my jsme se opičili po paničce. Ta dělala že spí, tak my taky. Málem bych zapomněl na krásnou silvestrovskou procházku. Samozřejmě v lese, bylo překrásné počasí, sluníčko svítilo.... To takhle panička nosila týden u sebe foťák a zrovna na Silvestra ho nechala doma. Když jsme končili procházku a vycházeli z lesa k autu, tak najednou panička zjistila, že na louce se prohání smečka psů. Okamžitě mě a Gáju odchytila, jdeme blíž a koukáme - ona to nebyla smečka psů, ale stádo minikoz. Sousedka z druhého konce chová minikozy, a aby se to nepletlo, tak s nimi přišel i pes (ten co dělá na nás zlého strejdu) a jako třešinka na dortu - nechyběla jejich kočka. To se jen tak nevidí. Všichni samozřejmě byli na volno, ale mě panička nepustila, abych nepředvedl nějaké rodeo. Ale mohl jsem si očichat kozy zblízka, zlej strejda se pod dozorem sousedky choval slušně, akorád kočka se mě bála. Pak šel na řadu Gája, ale toho kozy fascinují naprosto úplně a dokonale, to i když jdeme z procházky okolo jejich zahrady, tak panička ho musí po půlhodině doslova odcukat, abychom mohli jít domů.
Dále - chodíme na cvičák a lážo plážo si tam cvičíme. Zrovna minule, když panička cvičila s Gájou a já čekal uvázaný, najednou šel okolo mě nějaký chlap s boxerem. Přátelé, mě se ten boxer vůbec nelíbil tak jsem se vzepjal a - panička se zděšením pozorovala, jak se vrhám na boxera. Karabina to nevydržela a já se přiřítil k boxerovi (panička rychle uvazovala Gáju) a s boxerem se začal očichávat. Tak to si panička oddychla, i ten chlap co měl toho boxera. To jsem je teda ale vystrašil. Panička říkala, že se jí ještě nikdy nestalo, aby se takhle karabina rozpůlila, ale já mám páru, tak nevím, co se diví.
Další vzrůšo, které se mnou panička zažila, bylo, když povolala jednu svoji známou, když se doslechla, že má mladou rotvajlerku, zda by s námi nechtěla chodit na procházky. Panička je prostě houževnatá, a pořád se nám snaží najít kámoše. Tak jsme se s paní a s její (nevychovanou) rotvajlerkou sešli u lesa, a já jsem k velkému překvapení paničky dal rázně najevo, že s ní teda kamarádit nebudu. A protože se to její majitelky asi dotklo, neměla zájem už dále se s námi seznamovat, a i paničce došlo, že tudy cesta nevede. Už jen když viděla, jak fena je nevychovaná, neumí ani chodit na vodítku u nohy, kdoví jaké má přivolání, a když panička lanařila tu známou, ať s rotvajlerkou začne chodit na cvičák, tak to bylo něco ve stylu
"hrách na stěnu házet". Tak zas nemáme nikoho dalšího do party, ještě že mám na ty naše psí kusy aspoň Gáju. Trošku doplníme fotogalerii, ale - paničce nejen že odešel starý dobrý noťas s perfektní fotogalerií, ale ještě zastávkoval foťák a přestal psát datumy. A panička si na nich tak zakládala. Než na to ale přišla, tak má další salvu fotek, bohužel s datem 1.1.2003 :(