Jsem takový milý filuta
Přátelé,
já jsem vám neskutečný filuta, panička by skoro řekla -
takový Hurvajs. Jsem mistr v braní věcí Gájovi. Gája má takový
rituál, který ho naučil ještě hovík Matýsek, a sice, že ráno,
když panička vyleze z postele, tak jí vezme polštářek a šaškuje
s ním a běhá a nechce jí ho vrátit. Panička to přijala jako
hru, tudíž u toho ještě piští a Gáju honí. Ale já chci taky
ten polštářek. Když se o něj začnu přetahovat s Gájou, tak
panička spíš piští strachy, protože hrozí, že oslintaný
polštářek navíc roztrháme. A Gája mi ho stejně nedá.
Tak jsem vymyslel fintu, která funguje.
Normálně dělám, že mě polštářek vlastně nezajímá,
jdu takhle jako by náhodou kolem Gáji, a jen tak cuknu hlavou do
strany, nečekaně uchopím polštářek a už odcházím - a s
polštářkem ! Než se Gája vzpamatuje, tak se s ním taky poperu.
S tím polštářkem.
Nedávno
přišla k nám do krámku sousedka, panička nedovřela branku, a
jak sousedka přicházela, tak mě oslovila. Na nic jsem nečekal, a
šel jsem ji přivítat, ale protože šla na nákup, nesla takovou
velkou brašnu. Okamžitě jsem prolustroval, jestli je prázdná,
vrazil jsem hlavu dovnitř. Byla prázdná. Ale jak jsem strkal hlavu
ven, navlékl jsem si ucho od brašny na hlavu - a už jsem
odcházel s brašnou ! Panička i sousedka se hrozně smály ale
brašnu mi nakonec vzaly.
Taková
je se mnou pořád sranda. Jen momentálně jsme trošku smutní s
Gájou, neb jsme se tak honili, až jsme do paničky drkli, a
pochroumalo se jí koleno. Má teď jedno koleno jako laňka a druhé
jako slon. Takže už pár dní máme utrum se cvičákem i s
procházkama. Ale my jsme s Gájou hodní a trpěliví. Panička s
námi aspoň dělá aportíčky, ale jen chvilku, aby se nám to
nezprotivilo. Zato vymýšlí, co všechno máme přinést, tak
nosíme kromě činky motyčku, plácačku na mouchy a jiné
zajímavosti. Taky s námi zkoušela ještě dělat stopy, ale hrozně
dlouho to trvá, než na tom poli co máme za plotem po jedné noze
přeskáče a udělá stopu, pak vezme Gáju, pak tam zase poskakuje
a udělá novou stopu, dobelhá se tam se mnou, je to akce na půl
dne. Navíc, mě stopy neskutečně nebaví. Já začnu hezky, ujdu
pár kroků, a začnu se rozhlížet, co kde kolem lítá, kde je
jaká krtičina, tak mě panička pořád musí navádět, ale mě ty
věci okolo zajímají více než drobky sýra, které můžu najít
na stopě. To Gája - ten je stopař přímo nadšený. Paničku ke
stopě skoro dotáhne a pak jde vzorně a hledá a označuje
předměty. Ale já mám radši hrabání v těch krtičinách.