Jsem vášnivý zahradník
Panička si vymyslela, že na jednom záhonu, kde dříve pěstovala jahody, obnoví tradici. Za tímto účelem si koupila novou motyčku srdcovku, a jako novinku chtěla zkusit pěstování jahod na plachtě. Tudíž ještě zakoupila plachtu. Potom v potu tváře v srpnových vedrech oddrnovala původní záhon, který ale již byl zatravněný, hlínu nakypřila, vystřihla plachtu do tvaru záhonu a pečlivě ji zatížila po stranách kameny. Již druhý den se ale plachta nacházela na jiném konci zahrady a v záhonu panička našla kráter. Protože je naše panička děsně houževnatá a nikoho při akci "rušení záhonu" nepřistihla, jala se tedy zakamuflovat kráter a znovu natáhnout plachtu. Další den bylo ale opět všechno jinak, znovu kráter, plachta jinde. Tentokrát se panička dokonce zaradovala, neboť zjistila, že již nebude muset prostřihávat dírky pro sazenice. Od té doby ale panička lituje, že se vůbec snažila svůj nápad se záhonem jahod zrealizovat. Jednak - plachta už je na cucky, v záhoně každý den kráter - a na chodníčku tedy hromada hlíny z toho kráteru. Tudíž každý den stejná práce - zahrabávání kráteru a zametání chodníčku. A to ještě nepršelo. Až zaprší, budeme mít s Gájou v tom záhonu ring z bahna a to budou teprve souboje! Ale slepicím se v té zkypřené hlíně taky dobře hrabe, tak vina není jenom na nás.