Kamarádi/kamarádky přicházejí a odcházejí
Vždy, když jsme šli na prochajdu, tak jsme měli zastávku
u jedněch sousedů, kteří měli černou fenku Kesinku.
Sousedé obvkle fenku pustili a my si s ní pohráli,
nebo jsme ji občas potkávali na procházce, když chodila
se svou paničkou po loukách a lesích v okolí.
Po vánocích jsme takhle několikrát šli okolo plotu
a Kesinka nikde. Panička si myslela, že je asi doma,
když je teda zima. Bohužel, pak jsme se dozvěděli,
že Kesinka měla vážný zdravotní problém
a o Vánocích odešla do psího nebíčka.
Tuhle zprávu panička přijala jak zkoprnělá,
protože před tím ještě Kesinka, ačkoli už postarší dáma,
ale přeci jen byla ještě mrštná a ráda se s nám pohonila
a o žádném zdravotním problému jsme neměli ani ponětí.
Panička nám pořád říká, když jdeme okolo,
že Kesinka už není, ale nám to stejně nedá a koukáme,
jestli se třeba někde neschovala. :(
Ale - máme novou kamarádku - mladou
bílou švýcarandu a nedávno jsme se ještě seznámili
s další paní z nedaleké vesnice, která s námi teď občas
korzuje na procházkách a ta má mladičkou fenku NO.
Ta se potřebuje co nejdříve „otrkat“ a zvyknout
na jiné psy, tak jsme se toho ochotně s Gájou ujali
a její počáteční výlevy ignorovali. Dnes jsme ji sice
trošku zahnali do kouta, tak byla chvíli překvapená
a hledala u paničky podporu,
ale za chvíli už zase zvědavě pokukovala.
No a včera dokonce, když jsme odcházeli na prochajdu,
tak panička odchytla u branky nějakou cizou paní s odrostlým
pejskem ridgebacka. Slovo dalo slovo a paní nás s pejskem
taky kus na procházku doprovodila.
Tak jsme si ho očichali, chtěli jsme mu dát na vědomí,
že jsme starší, ale panička nám to zatrhla.
Když jsme se rozpojili a odcházeli na naši „delší“ procházku,
pejsek by býval šel rád s námi... tak doufáme,
že se paní ozve a na nějaké společné prochajdě
se ještě v budoucnu domluvíme. :)
Ještě bychom měli zmínit, že máme, krom občasného
procházkového společníka Kima, také jednu stálou
báječnou kamarádku, Ejminku, černou labradorku.
S tou když jdeme na procházku,
tak se vždycky pořádně vyblbnem a vylítáme.
Ejminka má hromadu energie a je už zvyklá na naše
móresy a tak nás oba kluky leckdy srovná
do latě á dva tři. A když má dobrou náladu,
tak si lehne na záda a můžem si ji necudně očichat :)
28.1.2021
bohužel den, kdy odešla do psího nebíčka
moje "teta" a "vychovatelka", druhá fenka mé chovatelky
a společnice mé maminy Dixie -
Czakira Černý Vítr. Provázela mě ranným dětstvím,
a naučila mě úžasně se křenit.
Na jaře 2021 navždy odešla maminka mé paničky,
za kterou jsme poslední dobou hodně jezdili a čekali
tam na paničku na zahradě a byli moc hodní,
protože panička měla moc práce a nestíhala.
Ale zase jsme na jaře 2021 poznali naši novou kamarádku,
asiatku Enedžan Goreshmek, která s námi začala
občas chodit na procházky a trošku nás to přivedlo
na jiné myšlenky.
V létě 2021 nás pak ještě navždy opustil
náš spolubydlící, který s námi bydlel v jednom domě,
měl nás moc rád a neustále nás krmil nějakýma mňamkama,
i když panička leckdy protestovala.
A teď – na podzim 2021, paničku jen tak napadlo,
že pojede navštívit dávnou kamarádku,
s kterou dříve chodívala spoluvenčit první smečku
a ta kamarádka tehdy měla dvě fenky.
Jenže panička si pak pořídila nás a její kamarádka už si psa nepořídila.
No světe div se – ta kamarádka má po letech nového pejska,
flata Rickiho. Už jsme se očichali. On by sice lítal a blbnul,
je to ještě štěně a my už jsme důležití dospěláci,
ale i tak už panička domluvila občasné společné procházky.
A máme tu jaro 2022 a novou kamarádku,
leonbergřici Vilí. Je to ještě odrostlé štěndo a tak se s ní vyblbnem,
ale víc se s ní vyblbne náš kámoš Riko, který chodí s námi.
Bohužel panička Vilí na jedné procházce měla úraz,
takže máme s Vilí ve společných procházkách pauzu.