KLUBOVÁ VÝSTAVA HOVAWARTŮ - PRAHA HORNÍ POČERNICE 2019
Panička s kamarádkou Alenou se domluvily, že zas pojedem na výstavu. Tak mě a Energy přihlásily na klubovku, jenže to ještě netušily, že předpověď počasí nám zrovna medit nebude. Jak se výstava blížila, panička s nervozitou několikrát denně kontrolovala předpověď, která ji začala poměrně stresovat, protože jinak by pro mě snesla modré z nebe. Tak ještě na poslední chvíli objednala takový zvláštní slunečník/deštník jako má Alena, který je přímo s bočnicemi, takže zatlučením do země máme rázem takový polostan, protože reálně hrozilo velké teplo, slunečno, a do toho přívalové deště a kroupy.
Vyrazily jsme už hned po šesté, abychom mohli jet plavným tempem a vše stíhali. Nastoupil jsem s číslem 15 ve třídě otevřené a zevrubně mě prohlédl a ohodnotil finský rozhodčí pan Tapio Eerola. Též byla opět opěvována moje krásná a milá hlava, silný hrudník a kostra, plynulý pohyb a dlouhý krok v pohybu - a přátelé - opět mám v posudku narážku na moji srst, která je prý "příliš dlouhá". Ale to je právě to, co moji paničku přímo fascinuje a tak mi pořád šeptá, že jsem daleko krásnější, než polovypelichaní polokrátkosrstí jedinci, zkrátka prý jsem nejkrásnější na celém světě. Jako již tradičně, opět jsem si z výstavy odvezl ocenění VÝBORNÝ.
Ihned po posouzení mě panička začala ovlažovat, protože kromě slunečníku s sebou ještě táhla chladící box a v tom dvě dvoulitrové lahve ledové vody a pro sebe též další dvě lahve, a tak jsme všechno vypili a vyplácali na vzájemné osvěžení. Jen jsme museli čekat na naši společnici Energy, která soutěžila až téměř na konci výstavy. Energy Debbie-Ann si z výstavy ve třídě vítězů odvezla ocenění V2.
Paničky jsou spokojené, počasí i dlouhou cestu tam i zpět jsme přežili a uvidíme, jaký výlet nám zas paničky vymyslí příště.