Klubová výstava Praha Horní Počernice
Panička mě na poslední chvíli přihlásila na Klubovou výstavu, abych
mohl náležitě předvést svoji krásu a eleganci.
Vyjeli
jsme před šestou ráno a měli jsme automobilový předvoj, majitele
Blair Ave Fortunae, která taky jela na výstavu. Předvoj
byl fajn, dorazili jsme kam jsme potřebovali, akorád
panička s děsem a hrůzou musela udržovat téměř devadesátikilometrovou
rychlost, načež teda konstatovala, že takhle rychle novým autem ještě nejela,
a snad už nikdy ani nepojede. Předvoj na nás sice každou chvíli
čekal, a když se mezi nás napresovalo další auto, tak ho nechal předjet,
ale víceméně jsme ho zdržovali. Po příjezdu mě panička ještě učesala, vyvenčila,
a dala napít z naší cestovní misky.
Dlužno podotknout, že až nyní po třech letech panička zjistila,
co že to dostala od mé paní chovatelky jako výbavičku, tedy
kromě hraček. Ano, dostala skládací cestovní mističku
na vodu. Jenže panička si celou tu dobu myslela, že je to víčko
na konzervy různých šířek, a protože konzervami ani
podobnými srágořinami nás nekrmí, používala až doteď tu
mističku jako poklop na ohřívání polévky v mikrovlnce. Minulý
týden ale našla na netu nějakou reklamu na skládací mističku
a konečně se jí rozbřesklo, že tu teda už dávno máme. :)
Nastoupil jsem v třídě otevřené v konkurenci 17ti psů, s číslem 23.
Posuzovala mě paní rozhodčí Sigrid Darting-Entenamnn.
Z posudku: 3letý mohutný pes, silná hlava, středně hnědé oko, nůžkový
skus (??? trošku panička nechápe), lehce zvlněná srst, přední
končetiny korektně úhlené, zadní - úzký postoj, plynulý
pohyb, přátelský. = VÝBORNÝ :D
Mám tedy další výbornou z klubovky a panička má radost.
Výstavy se také účastnil můj "skoropříbuzný" plavák Brocky Briant Cordis
Paladin s číslem 16 v mezitřídě.
A také poloségra od mého taťky, černá Althea Micailve.
A polobráška od taťky Athrey Micailve, kterého bohužel panička nějak
prošvihla, když se předváděl.
Čekali jsme ještě na náš předvoj, a protože fenka Blair
Ave Fortunae měla číslo až 58 a byla výborná, čekali
jsme ještě dále na rozstřel. Pořadí
se ale nekonalo, tak jsme tedy zase vystřelili bleskovou rychlostí
na cestu zpět a v polovině cesty už jsme se oddělili a jeli si domů jen
tak pijánko, abychom se také náležitě pokochali krajinou.
A protože nás na výstavu doprovázela kamarádka Irenka, máme
ještě slíbené video. :)