Namachrovaný kohout
To máte tak. Panička loni dostala od kamarádky dvě slepičky a kohoutka, kteří byli odvoděni kvočnou. Taková pohodička. Když je panička přivezla, nechala je nám, psím klukům očichat, i když ta drůbeží mládež z toho měla trošku šok. Ale my jsme před pár lety slepičky už měli, takže jsme pochopili, že tyto jsou „naše“ a tudíž jim nemáme ubližovat. Jak šel čas, zhruba za půl roku přijela ta kamarádka k nám se svým psem a ten, v rychlosti momentu kohoutovi trošku rozčísnul ocasní péra. Kohout si zřejmě v té rychlosti nevšiml, že jsme to nebyli my, ale cizí pes, a od té doby …. na nás machruje. Normálně si ho vůbec nevšímáme, ale když on pořád provokuje. Chodí kolem, nenápadně jako ozobává trávu a panička nás třeba volá domů - my se otočíme k němu zády a v ten moment ho máme jeden nebo druhý na zadku. Tak logicky – musíme mu vysvětlit, že máme převahu a nenecháme si přece od kohouta rozcuchat zadnici, takže začne valchovačka. Ale panička nás vžycky odvolá a kohouta si sama zažene, akorát, jestli teda bude kohout takhle pořád machrovat, tak nám jednou možná dojde trpělivost. A bude polévka. A panička se prý na nás zlobit nebude.