Rvačka
Musím vám vyprávět jednu adrenalinovou příhodu,
do
které by se jistě nikdo z vás nechtěl dostat.
Chodíme takhle s paničkou k jedné kamarádce,
je to jen snad půl kilometru po rovince po silnici.
Minulý týden nám ale cestu zkřížil sousedův ridgeback.
Už když jsme vylezli za zatáčkou na rovinku,
tak ho panička uviděla na volném prostranství před plotem,
a jen stihla houknout na souseda "ODVOLEJTE SI PSA".
A pes se rozeběhl a rovnou k nám.
V paničce by se krve nedořezal, stihla jen s námi tak
pět metrů zacouvat, ale víc už dělat nemohla, jen nás
držet na vodítku. A měla strach, protože
my dva psi - každý cca 45 kilo - když se dáme do pohybu,
tak nás neudrží stokilový chlap.
A nastala neskutečná mela. Ridgeback vlítl mezi nás,
a to byl teda rachot. Přece si nenecháme
načechrat fazonu a taky musíme chránit paničku.
Ten rachot byl naprosto strašidelný,
a trval snad minutu, a pak jsme skončili,
a nastalo hrobové ticho.
Panička stála s vodítkama a s náma na stejném místě
jako před tím, ridgeback proti nám a koukali jsme se na sebe.
Naštěstí se ozval soused - majitel psa - zavolal ho
a pes ho poslechl a vrátil se.
Panička se snažila rozdýchat blížící se infarkt,
trošku nám hrábla do kožichu, aby se ujistila,
že nemáme nikde žádný šrám, i ridgeback snad z toho
vyvázl bez tržné rány - a pokračovali jsme na návštěvu.
Takže takto skončila naše rvačka s cizím ridgebackem,
jako gentlemani jsme si to vyříkali,
sice hlasitě a s náležitou razancí,
ale nikdo nikomu nic neudělal, a zase jsme se rozešli.
Ale zážitek to byl adrenalinový, to vám teda povím.