Sami doma
Naše panička se již pár měsíců potýká s těžkou nemocí a tak si neustále
pochvaluje, že jsme již pánové v letech a tudíž již nemáme přemrštěný
mladický temperament a přehnané nároky na divočení a dlouhatánské prochajdy.
Prostě – když panička odpočívá, odpočíváme taky. Ona se velmi snaží, aby nás neošidila o každodenní procházky, byť jsou občas kratší, než jsme byli zvyklí. Zkrátka, jsme paničky miláčkové, dobře vychovaní a vůbec nezlobíme.
Co paničce ale už pár měsíců dělá starosti, je její plánovaná hospitalizace v nemocnici, která je nevyhnutelná. On by to snad ani takový problém nebyl, kdyby ovšem nebylo potřeba Gáju minimálně 2x denně vycévkovat,
do čehož se opravdu nikdo ze známých nehrne. Panička nejdřív uvažovala,
že by nám zaplatila psí hotel, ale právě to pravidelné cévkování Gáji,
který navíc vyžaduje specifické zacházení pro svoji komplikovanou povahu,
tak to je vážně problém. Nakonec se naše kamarádka, kterou dobře známe,
nabídla, že by to teda zkusila. Pravda, už jsme měli za sebou i pokusy jiných dobrovolníků, kteří ale nakonec tuto aktivitu (cévkování Gáji) vzdali. Ne tak naše kamarádka Naďa. Ta několik měsíců trénovala.
No, nejdřív musela panička naučit Gáju povel „dáme košík“ - aby si sám
strčil hlavu do košíku, aby třeba nenastal problém i při této banální činnosti.
Tak pro jistotu. Od paničky se sice nechá vycévkovat bez košíku, ale kamarádku Naďu za její odvahu opravdu nechceme zraněnou.
Takže – když Naďa přijela na návštěvu, vždy cévkovala. Nejdřív s paničkou v těsné blízkosti, pak se panička vždycky jakoby někam zdekovala a nakonec naše kamarádka cévkovala Gáju sama.
Bylo domluveno, že během hospitalizace paničky budeme doma a kamarádka
Naďa za námi přijede ráno a večer, udělá co je třeba, pustí nás na zahradu, ráno pustí a večer zavře slepice a vycévkuje Gáju. A abychom to neměli tak dlouhé, domluvila další kamarádku, která za námi chodila v poledne
a aspoň hodinu s námi taky strávila. Byly to zkrátka přípravné manévry, před tou paničky hospitalizací.
Panička taky nelenovala, a navařila nám na celý týden, takže to u nás
vypadalo jak ve vývařovně. Páč granule si taky dáme, ale raději máme vařené masíčko s přílohou. A taky panička nakoupila několik kamer, které instalovala kolem domu a do domu, aby měla přehled.
Docela se zaradovala, když zjistila, že prostřednictvím kamery na nás může promlouvat, ale nakonec to nevyužila, aby nás zbytečně nerozhodila. Taky nás před odjezdem pořádně učesala, vyčistila zuby a uši
a zkontrolovala drápky, protože netušila, jestli bude tyto činnosti schopná dělat
i těsně po návratu ze špitálu. A jak to dopadlo? No na výbornou! Přečkali jsme paničky nepřítomnost celkem
v pohodě, sice Gája nejdřív stávkoval, že s kamarádkou Naďou
na procházky chodit nebude (co kdyby se vrátila panička a on by zrovna nebyl doma), ale nakonec si dal říct. To já jsem začal tajtrdlíkovat, hned jak Naďa vzala do rukou vodítko. V poledne docházela kamarádka Lenka a ten týden, kdy byla panička hospitalizovaná, nakonec utekl co by dup. :)