Tak zas máme slepičky. Je to už asi týden, a zatím to přežily. Hned první den jsem si je mohl očichat a pak byly v takové voliéře, aby na nás viděly a my na ně. Je to zábavné je sledovat, jak nejdřív vystrašené, ale pak postupně vylézají z voliéry, ale ještě mají udělanou takovou ohrádku. Hned druhý den mě panička chytila zrovna když jsem se chystal ji přeskočit. Panečku! Zadržela mě už skoro v letu a hned mi vysvětlila, že to jsou kamarádky a že se jich nesmím ani dotknout. No, ale mě jako kamarádky moc nepřipadají, vůbec se mi nelíbí, a ještě si s nimi ani nebudu moct hrát. Co je tohle za pořádek? Asi po třech dnech už byly vypuštěny na zahradu, tak jsme je s Gájou pozorovali, a večer jsme zase pozorovali paničku, jak je zahání zpátky do voliéry. Chtěli jsme asistovat, ale panička to nechtěla a my jsme s Gájou vzorní, tak jsme jen seděli a sledovali tu komedii. Snad to panička nezakřikla tímhle článkem, snad ty slepičky jednou nepřeválcujem, až se budem s Gájou honit a snad nám ty slepičky brzo začnou snášet vajíčka.
