To byl omyl !!!
Přátelé, to máte tak. Na procházkách občas někoho potkáme.
Moje panička už má v potkávacích manévrech cvik, a tak když někde jdeme,
kouká pomalu i za roh, jestli se náhodou s někým nepotkáme, aby nás stihla
včas odchytit. Takže před nedávnem takhle na prochajdě vidí berňáka,
samotného, majitelé nikde – tedy zatím, majitelé se totiž vynořili
na opačné straně. Vysoký pán a hezká paní středního věku, v ruce vodítku,
takže panička vytušila, že berňák je jejich, ale museli jsme se s ním minout.
Nakonec jsme se domluvili,
že jsme se vlastně už potkali loni, že berňák je fena a už se vlastně
s našima psama zná, navíc ti jsou k fenám jaksepatří galantní,
takže žádný problém. Navíc její majitelé byli taky takoví v pohodě a ještě
proběhla konverzace ve stylu, jako že lépe být v klidu,
aby se psi při náhodném setkání zbytečně nevynervovali.
Což ale panička ví, takže se snaží zachovat klid i v adrenaliových situacích.
No, s fenkou jsme se očichali, poběhali a šlo se domů.
Aby se to nepletlo, asi za tři dni jsme šli tamtéž, a v dáli
panička vidí vysokého pána a hezkou paní středního věku s berňákem.
Nejdřív nás odchytila, ale pak usoudila, že se přece už známe,
takže s klidem odepla Gáju a pustila ho podívat se na naši „starou“ známou.
Když Gája doběhl k berňákovi, kroužil okolo, očichal si ho a pak pustila ještě mě.
Tak jsem taky letěl podívat se na kolemjdoucí formaci,
a najednou to začalo bublat. Normálně jsme všichni tři začali
bublat a hudrovat a začínala mela.
Panička nás rychle doběhla a přivázala a nechápavě povídá:
„ co blbnou, dyť je to fena“.
TO BYL ALE HLUBOKÝ OMYL.
„Neee – to není fena – to je pes“, byla odpověď.
V paničce by se krve nedořezal.
Šlo o úplně jiný pár lidí, se psem berňáka, ale samcem a panička nás klidně
k němu pustila. Naštěstí se nic nestalo, jen jsme vybublali,
a i majitelé psa byli docela v klidu.