Jsou věci, které se těžko vysvětlují. Naše panička sice není nějaký extra fanda pro výcvik psů, ale přesto některé základní věci po nás chce, abychom uměli. Třebas takové odložení. Panička nás odloží a musíme ležet a čekat, až se k nám vrátí. Vždycky na procházce nám panička udělá sportovní chvilku, odloží nás a pak to vypadá následovně. Panička od nás odchází a najednou se prudce rozeběhne. Už to známe, a tak za ní neběžíme. Pak ale začne dělat divné pohyby a začne třebas tleskat. Nebo vezme klacek a buší do stromu. To už taky známe, nic nás nerozhází. Ale panička pak ještě začne třeba divoce gestikulovat a předstírá že něco zahlédla (cizího psa) a pak začne křičet hlubokým hlasem (jako na toho psa) „běž domů“. Zkrátka na tyhle šaškárny už jsme zvyklí, a tak čekáme, až se k nám panička vrátí a až nás pořádně pochválí. Nedávno ale panička mluvila s jednou známou, která se ptala, co že to tam na tom poli vyvádíme. Panička odvětila, že cvičí psy. A ta známá na to: „No jo, ale dyť ti psi tam normálně jenom leželi, ale tys tam pobíhala jako splašená!!! :) Zkrátka - jsou věci, které se nezasvěceným těžko vysvětlují.
